|
Charakteristika
Pokus srovnává velikosti klidového a smykového tření těles probírané v [1],
kap. 3.9 na prakticky využitelném příkladě.
Potřeby
čtyři až pět dřevěných kvádříků s úchytkami na dvou protilehlých stranách
(vhodné jsou např. známé kvádříky ze souprav pro měření třecí síly), stojan s
kladkou (případně kladka s upevněním na desku stolu), závěsná miska, sada
závaží (možno nahradit několika různě těžkými předměty), pevná nit
Příprava
Kvádříky navážeme jeden za druhým asi pěticentimetrovými kousky nitě. První
kvádřík spojíme s miskou delším kusem nitě, vedené přes kladku umístěnou na
okraji stolu tak, aby miska volně visela vedle stolu.
Provedení
Umístíme kvádříky na stole tak, aby nitě, které je spojují, byly napnuté a na
misku postupně přidáváme závaží, až se celý vlak sestavený z kvádříků rozjede.
Nyní odebereme z misky tolik závaží, aby vlak s napnutými nitěmi zůstal na
stole v klidu. Přidržíme misku a srazíme kvádříky k sobě. Po uvolnění misky se
vlak rozjede.
Vysvětlení
Chceme-li uvést do pohybu vlak spojený nataženými nitěmi, musíme překonat síly
klidového tření všech kvádříků. Srazíme-li kvádříky k sobě a necháme tak nitě
volné, rozjíždějí se "vagóny" postupně. Překonáváme tak sílu klidového tření
vždy pouze u jednoho kvádříku, u ostatních překonáváme maximálně sílu smykového
tření, která má menší hodnotu. Svoji roli hraje v tomto případě jistě také
hybnost kvádříků, které jsou již v pohybu.
Poznámka
Motivací k pokusu může být tato problémová úloha. Vysvětlete, proč strojvedoucí
vlaku, který se nemůže rozjet, nejdříve zařadí zpátečku, narazí lokomotivou do
vagónů a teprve potom se rozjede.
Verze pro tisk
| 
